Stanislav Vojtěch - Chlum u Třeboně

Úvodní stránka>Fotonávod

Moji hosté - The Guest

Autor: Dipl. Ing. Karel Štipek

Úpravy Stanislav Vojtěch

Fotoaparát a fotograf – 1. část

Nazdar Karle, ty hodně fotografuješ. Jaký fotoaparát si mám koupit, abych měl hezké fotky?

Aha, tak hezké fotky bys chtěl mít? Ty ale neudělá žádný fotoaparát, ty udělá fotograf. Samozřejmě, že některé aparáty dokáží více a některé méně. Když ale fotografování rozumíš a dokážeš levný přístroj dobře obsluhovat, je to cennější než si koupit drahý. Vycházím z toho, že jsi začátečník a jde ti v první řadě o fotky do rodinného alba.

Ano, správně. Nejraději bych měl nějaký docela malý s hodně megapixely.

Hodně megapixelů u malého přístroje, to je jen reklamní trik. Světlocitlivé body na snímači jsou potom extrémně malé a obrázky jsou zašuměné. Malá optika často nedokáže velký počet bodů vůbec rozlišit.

Ty je ani nepotřebuješ. Tvůj monitor má například rozlišení 1280 x 1024 bodů, to je celkem 1.310.720 bodů. Takže fotoaparát se 2 megapixely dokáže zaplnit celou plochu. Na vytištění fotografie v pohlednicovém formátu to stačí taky. Myslím, že takových 5 až 8 megapixelů má smysl, abys případně mohl obrázek trochu oříznout. Nekupuj si ale žádný malý přístroj s 12 nebo více megapixely.

V podstatě najdeš na trhu tři kategorie fotoaparátů:

docela malé, které můžes strčit do kapsičky u košile – ty ale opravdu moc neumí
velké, většinou zrcadlovky – takový si koupíš, až tě fotografování pořádně popadne
střední velikost – to bych ti radil

Taky bych chtěl něco s pořádným zoomem abych nemusel všude chodit tak blízko.

Zoom je praktická věc. Stejně ale jdi vždycky co nejblíž a potom teprve použij zoom. Čím větší je ohnisková vzdálenost objektivu (větší zoom), tim se obtížněji udrží fotoaparát v klidu a obrázek je potom rozmazaný. Navíc takové fotografie mají jinou perspektivu, objekty se zdají na hloubku blíže než ve skutečnosti. Nejlépe si to vyzkoušíš třeba v aleji stromů.

Zoom se ale náramně hodí, když chceš fotografovat osoby bez jejich vědomí.

Přece nejsem žádný detektiv nebo špión!

O to samozřejmě nejde. Ale většina lidí se nefotografuje ráda a když je k tomu přemluvíš, tváří se strnule. Nenápadná fotografie je mnohem lepší. Za tím účelem si taky můžeš vypnout všechna možná pípání a zvuky.

Viděl jsem přístroj s 4-násobným zoomem a představ si: 16-ti násobným digitálním zoomem!

Digitální zoom je zase jen reklamní trik. Ten můžeš klidně deaktivovat. Když potřebuješ obrázek zvětšit bez ohledu na kvalitu, uděláš to mnohem lépe oříznutím na počítači.

Taky bych si přál, aby můj fotoaparát pracoval automaticky a nemusel jsem se moc učit.

Automatika je dobrá věc, ale ne úplně vždycky. Alespoň dobu expozice, clonu a ISO-citlivost bys měl mít taky ovladatelnou ručně.

Teď už ale nerozumím ničemu ...

Můžeš pořádně prostudovat návod k obsluze nebo si koupit chytrou knihu. A nebo jestli chceš, zasvětím tě do fotografování sám.

To by tedy bylo nejlepší. Moc ti děkuju předem.

Fotoaparát a světlo – svět kompromisů – 2. část

Pracoval jsem s automatikou a hned jsem si fotky prohlížel na monitoru. Některé jsou pěkné, ale některé nestojí za moc. Čím to může být?

Ano, to jsou právě ty případy, kdy se automatice musí trochu pomoci. Než se ale na ně podíváme, musím ti vysvětlit souvislosti mezi třemi základními parametry.

No nazdar. Zase do školy ...

Tak zlé to zase nebude. Aby fotoaparát udělal obrázek, musí se dovnitř dostat správné množství světla. Když stiskneš spoušť, slyšíš klapnutí – aparát se otevřel na tzv. expoziční dobu. Čím je ten čas delší, tím se dostane dovnitř více světla. Na monitoru vidíš údaj ve zlomcích sekundy, čili např. 1/100 je kratší než 1/50. Když je okolo málo světla, musí se nastavit delší čas. Potom ale zase může obrázek být neostrý pokud se objekt pohybuje nebo pokud držíš fotoaparát v ruce a není na stativu.

Teď přijdeme k druhému parametru. Světlo se dostává dovnitř přes nastavitelný otvor, tzv. clonu. Čím je clonové číslo menší, tím je otvor větší a tím kratší může být čas, aby se do fotoaparátu dostalo dost světla.

Teď je mi to jasné. Budu nastavovat nejmenší možnou clonu, tím bude stačit kratší doba expozice i když bude málo světla a je to.

To bys potom žádnou clonu nepotřeboval, ale tak jednoduché to zase není. Čím je menší clona, tím je menší tzv. hloubka ostrosti, to je rozsah vzdáleností, kdy je fotografie ostrá. Když budeš fotografovat svoje děti, nebudou většinou sedět ve stejné vzdálenosti od tebe a přesto je budeš chtít mít zobrazené ostře. V tom případě potřebuješ větší clonu.

Moje děti?Už jsi je viděl sedět?Ty se neustále hemží tak, že je stěží dostanu najednou před fotoaparát. Ty nemohu nikdy vyfotografovat ostře. Potřebuji krátký čas a větší clonu, to ale zase budu mít málo světla.

Máme ještě třetí parametr – citlivost, tzv. hodnotu ISO. Čím je vyšší, tím je fotoaparát (dříve film) citlivější a potřebuje méně světla.

Podívej, už mám vlastní pravidlo. Čím jsou děti divočejší, tím musí být ISO vyšší.

To ale taky není zadarmo. Vyšší ISO znamená vyšší šum a takový obrázek není moc hezký. Jednoduše řečeno: Když není dost světla nebo se objekt rychle pohybuje, je dobrá fotografie vždycky určitý kompromis.

No, myslím, že tomu teď rozumím. Jenže než všechno promyslím a zoptimalizuji, bude slunce za horama a děti v posteli. Budu dobrý v teorii, ale neudělám žádné fotky.

Ještě máš na fotoaparátu připravené programy pro různé situace. Tím dosáhneš rozumného nastavení těch zmíněných tří parametrů bez přemýšlení. Já s nimi sice nepracuji, ale tobě se budou hodit.

Jak pracuješ tedy ty? Ty fotografuješ přece úplně všechno.

Nejprve se rozhodnu pro ISO. Venku za normálního světla nastavím hodnotu co nejmenší. Když se objekty pohybují nebo jsem v lese či budově, volím hodnotu vyšší. Jaká hodnota je ještě únosná si musíš vyzkoušet, fotografovat s různým nastavením a výsledky porovnat na počítači.

Na mém fotoaparátu potom přepnu funkci AV. Měním clonu podle potřeby a automatika mi k tomu navrhuje správnou dobu expozice. Když vidím, že to vychází na moc dlouhý čas, musím s tím něco udělat.

Co to je příliš dlouhý čas?

Když se objekt nepohybuje, stačí když je kratší než 1 děleno ohniskovou vzdáleností objektivu abys dokázal aparát udržet v klidu. Bez zoomu, řekněme při 18 mm udržíš bez problémů 1/30 s, s větším zoomem musíš volit čas kratší. Když se objekt pohybuje, musíš jít ještě níž, třeba na 1/500s.

A když je čas moc dlouhý, musím zmenšit clonu nebo zvýšit ISO, že?

Výborně, teď tomu rozumíš. Nebo můžes dát fotoaparát na stativ (když se objekt nepohybuje) nebo použít blesk.

Blesk by vlastně mohl vyřešit všechny problémy s nedostatkem světla nebo ne?

Fotografování s bleskem je docela velká věda. To si necháme na pozdější dobu. Teď bychom si mohli prohlédnout tvoje fotografie na počítači.

A jak je tam dostanu?

Nejjednodušší je, když si nainstaluješ programy, které byly přibalené k fotoaparátu. Zkopírování nebude žádný problém. Ke každé fotografii se ti uloží i všechna nastavení, která jsi zrovna použil, tzv. EXIF data. Tím že si je budeš prohlížet a porovnávat, získáš spoustu zkušeností.

Kam je mám na disk uložit?

I když se to na začátku zdá zbytečné, vytvoř si nějaký systém, abys je dokázal i po létech najít. A nezapomeň na zálohování, každý disk může najednou "odejít" a ztratíš vše, co jsi na něm měl.

K tomu máš různé možnosti:

Vypalovat na speciální CD nebo DVD. Ty normální nevydrží neomezeně.
Můžeš si koupit externí USB-disk. Ten má tu výhodu, že ho strčíš do kapsy a můžeš ukázat svoje výtvory kdekoliv.
Úplně nejpohodlnější je uložení někde v internetu. Když se chceš pochlubit, pošleš prostě mailem link. Já mám svoji galerii tady:
www.cz.whitewall.com/kstipek

Musíš se taky naučit nepříliš podařené nemilosrdně smazat. Jinak ti bude po čase každý disk malý.

No myslíš to dobře, ale já mám zatím prvních asi padesát. Raději mi ukaž, jakou jsem kde udělal chybu.

Rád, ale až příště. Na to si musíme pořádně odpočinout.

Proč se fotografie nepodařila? - 3. část

Tak jsem si myslel: Slunný den, dost světla, to budou pěkné fotky. Jsem ale docela zklamán. Všude, kde dopadalo slunce, jsou bílé proužky nebo skvrny. Podívej se na tenhle fíkovník.

To jsi právě objevil největší nevýhodu digitální fotografie. Nedokáže zpracovat tak výrazné kontrasty jako klasický film. Problém je to nerovnoměrné osvětlení. Fotoaparát se nastavuje na průměrnou hodnotu a menší osvícené plochy jsou potom přesvětlené. S těmi už se potom nedá nic udělat ani na počítači.

Takže si mám dát pivo a počkat až se slunce schová za mrak?

To ne, bez sluníčka mají obrázky málo barev. Můžeš ale automatiku trochu korigovat. Fotografie bude potom celkově tmavší, ale ta světlá místa nebudou už jen bílá.

Nebo jít v poledne spát? To bych si dokázal dobře představit!

Správně! Ráno nebo v podvečer je slunce slabší a nevytváří tak silné kontrasty. Zvláště na portréty je to vyníkající. Porovnej následující dvě fotografie. Jistě poznáš hned, v kterou denní dobu která vznikla.

Tak to je jasné. Na té polední fotce jsou opravdu hrozné stíny zvláště okolo očí a na krku. Navíc se nedá od níkoho chtít, aby se díval do slunce, to každý zavře oči.

Na to je jednoduchý trik. Osoba zavře oči, ty si všechno připravíš a pak jí řekneš, aby je otevřela. Než zjistí, že kouká do slunce, musí být fotografie hotova. Ještě lepší je ji nenutit koukat přímo do světla, ale použít blesk.

Blesk za denního světla? To se mi zdá divné.

Blesk se hodí i ve dne, když potřebuješ odstranit příliš ostré stíny. Porovnej si zase tyhle dva obrázky. Vidíš, jak odraz blesku hezky oživí oči?

Taky jsem si koupil stativ a zkoušel fotografovat v noci. Výsledek je ale hrozný. Buď je tam skoro černá nebo skoro bílá. Mám si koupit silný externí blesk?

Ne, na větší vzdálenost ti nepomůže žádný blesk. Prostě nesmíš dělat noční fotografie v noci.

No a kdy tedy? Děláš si legraci z chudáka začátečníka?

Až budeš jednou sedět v podvečer u sklípku, nedívej se vyjímečně na přítomné ženy, ale na oblohu a pozoruj, jak zapadá slunce. Nejdříve přijde to krásné, měkké večerní světlo a potom slunce zmizí za obzorem. Obloha ale není hned černá, zůstává modrá. A to je ta chvíle, kdy fotograf vychází lovit noční fotografie. Tady máš jeden příklad:

Dnes jsem dostal ale technických informací!

Příště už nebudeme mluvit o technice ale o něčem důležitějším a taky obtížnějším.

To jsem zvědav. Co to může být, když ne správné ovládání fotoaparátu?

Nech se překvapit. Ukážu ti, jak se dělají fotografie, které se ostatním líbí.

Fotografie, co se líbí i ostatním - 4. část

Tak jsem přemýšlel o tvojí nabídce. Budeš asi mít pravdu. Když ukazuji fotky známým, málokdo mi je pochválí. A přitom jsou některé tak pěkné. Podívej se třeba na tuhle:

Příjemná rodinná atmosféra, babička je skvělá kuchařka, víno bylo vynikající, ten kluk už za odpoledne udělal tolik legrace, dlouho jsi na tenhle okamžik čekal. To je všechno pravda. Ale nic z toho není na té fotografii vidět. Divák vidí dítě s kýblem na hlavě v celkově dost zmatené kompozici.

Dá to velkou práci oprostit se od osobního vztahu k situaci a vidět fotografii jako nezávislý pozorovatel.

Pravda, ti lidé okolo by tam nemuseli být. Ale jak se jich zbavit?

Nejjednodušší je fotografii oříznout. To trvá na počítači pár sekund. Pamatuj si, že méně je často více.

Taky si můžeš pomoci tím, když osoby v pozadí budou neostré. To už přece víš, jak na to.

Aha, malá clona znamená malou hloubku ostrosti.

Správně. Čím budeš blíže k dítěti, tím to bude výraznější.

A co moje krajinky? Jsem vždycky z těch pohledů nadšen a doma ta fotka není ono.

V horách máš nádheré pocity prostoru a fotografie je placatá, to je ten problém.

Na tom se ale dá těžko něco změnit.

To můžeš ovlivnit promyšlenou kompozicí. Dostaň na fotografii objekty, které jsou do hloubky, cesty, řeky a podobně. Nech v popředí nějaký velký kámen nebo rostlinu. Někdy pomůže i menší hloubka ostrosti. Dobře působí i esovitý tvar jako tahle cesta:

Většinou se mi ani nepovede dostat všechno do jednoho obrazu.

To také není nutné. Než stiskneš spoušt, udělej pár kroků sem tam a dívej se, jak se mění perspektiva. Udělej vždy více různých fotografií a porovnávej si je doma. Časem získáš správný cit pro věc.

Ale pozor! V horách se už zabilo pár fotografů, co v zájmu kompozice na okraji skály udělali krok navíc!

To je pořád kompozice, kompozice. Nebyla by na to nějaká jednoduchá pravidla?

Posuzování fotografií je vždycky subjektivní. Každému se líbí něco jiného. Pár základních pravidel už znáš:

Méně je více. Zobrazovaný objekt nemusí být často ani na fotografii celý
Snažit se vyvolat dojem prostoru
Zkusit různá stanoviště a perspektivy. Třeba fotografie děti jsou mnohem lepší, když si klekneš nebo sedneš na zem.

Někdy se mi na výstavách líbí fotografie a vlastně ani nevím proč.

Záleží na tvaru a uspořádání různých prvků na fotografie, například