"Moje literární odkazy a vize„

Duchovní stavby

Duchovní stavby víry a života  spojené s obyčejnou touhou člověka po důstojném žití  s protikladem s místy věčného spočinutí zcela vystihují jediný spravedlivý zákon Všehomíra.
Života zde a přechod tam !?

Slunce se sklání k západu, den pohasíná a vlády se ujímá tmavá noc.
Zahloubejme se  ve své mysli a  řekněme si byl to dobrý den, udělal jsem vše správně, je moje duše se mnou spokojená ?

Člověk je jak zrnko písku v nekonečné poušti, ale i to drobné zrníčko je součástí celku, kterému vděčíme za řád a bytí od zdánlivě neživé hmoty až po vše živé.

Každá součást, vše obepínajícího moudrého vesmíru je jen drobounké kolečko ve složitém strojku neustálých proměn a toků energií. Je na každém z nás zda-li tuto energii vnímáme, vstřebáváme, předáváme a  zpětně vysíláme pokud možno tak, aby neškodila, ale pomáhala.

Umět se zahledět do vnitřního zrcadla našeho „Já“  je často tak překvapivé, že obraz, který spatříme je nám cizí oproti vnějšímu otisku naší tváře.

Zpytovat  sebe je  důležité a  potřebné, protože jen tehdy jsem schopen potlačit své sobecké „ „ Jáství „ a pochopit „ Náství “.

Sebekritika bolí, ale i bolest je lékem, která je  duši i tělu ku prospěchu.

Člověče zastav své překotné kroky jen na chvilku malou, poznáš a objevíš to co Ti dlouho zůstávalo utajeno, skryto a nepoznáno, protože ty jsi byl sám příčinou neobjeveného.

Toto moje  mini vyznání bylo iniciováno nečekaným knižním dárkem od mojí dcery Sandry
a to foto publikací „ Putování vesmírem duše „  od autorky paní Renaty Pourové
s moudrou předmluvou vynikajícího českého herce pana Radovana Lukavského.
Tato kniha mne z pohledu fotografa a cestovatele mne natolik nadchla, že jsem se pokusil nafotit a otextovat vlastními myšlenkami prožitky Vánoc 2011.

Můj dovětek 

Lidstvo se ocitlo v roce 2012, který dle prastaré Mayské civilizace a jejich výpočtů kalendáře bude znamenat konec lidstva.
Věřím však, že se tato apokalyptická vize nenaplní do důsledku, ale očekávám a těším se na změny v oblastech člověčenství.
Buďme k sobě jiní, vnímejme více než jindy naší Zemi jako společnou matku nás všech
a hlídejme si její bohatství a zdroje, protože toto je její elixír života a vyživující  mateřské mléko, kterým tento modrý vesmírný drahokam čerpá životodárnou energií a vysílá tu prapůvodní  a prvotně- stvořitelskou sílu světla.
Vstřebávejme vesmírnou energii a rovnováhu, nebojme se upřímných citů, radujme se z každého dne, přinášejme potěšení a lásku ostatním. Zastavme svoji splašenou touhu po materielních statcích současné konzumní společnosti, chorobné hrabivosti, nenávisti, zlobu, nesnášenlivost a amorálnost a snažme se léčit hnisající, zapáchající a mokvající morové vředy na těle člověčenstva vzájemnou láskou, úctou, pochopením a lidstvím! 
Neměřme vše jen výškou konta, bohatostí našich stolů, ale raději duchovní hodnotou našich činů, skutků, snů, tužeb, empatií.  Snažme se vážit úcty, lásky, pochopení  a slušnosti.
Naučme se rozdávat a ne jenom brát, neubližovat, ale pomáhat, nechápat, ale snažit se pochopit, neničit, ale tvořit, nenávidět, ale milovat, nevěřit, ale věřit, že tyto energie stále
a silněji budou ovlivňovat náš život a jen vnímavý budou mít šanci vkročit do nového věku obrody Země a Vesmíru.

Jsem si jist, že moudří kněží z Yukatanu  toto měli na mysli a proto nám nechali tyto vizionářská proroctví vytesaná do kamene , protože to je tělo naší pramáti Země, které je nezničitelné, pokud si ho my lidé nezničíme sami !

Podzim

Podzim předposlední roční období je plné barev jaké si každý  malíř přeje přenést na svůj obraz. Je až s podivem, že byl opravdu teplotně vydařený a příjemný. Proto jsem využil každé možné chvilky si zašlapat a protáhnout tělo na mém bílém Scottu.
Zachytit a vnímat pestrou a  hýřivou paletu odstínů od tmavě hnědých, přes okrovou a  žlutou až po zářivou červeň usychajících  listů javorů  a obdivovat toto neotřelé přírodní divadlo bylo úchvatné.. Ne jako vetřelec,ale jako host, který může vnímat jednotlivé součásti těchto proměn a kterému bylo umožněno nahlédnout do magického kuchyně  velkého kouzelníka, jehož umělecké jméno zní „ Život „.
Proto jsem jen tiše a s úctou míjel měnící se kulisy  před mým zrakem a občas si dovolil tuto nevšední scénu zaznamenat.
Byla sobota šestého října a od rána počasí slibovalo pohodu. Den před tím jsem ve škole jen tak letmo projel leták, který zval všechny milovníky cyklistiky na společné prošlapání okolím Jindřichova Hradce z trefným názvem
„ Přes kopec na Jindřichův Hradec „.
Chlumecké zvony odbily poledne a já se rozhodl  vyjet si do okresního města k místu srazu tohoto loučení s cyklistickou sezonou letošního roku v parku pod gymplem. Projet se jen tak: „ Na zdař bůh „.
Slunce se shlíželo v zrcadlové ploše vod a příjemně prohřívalo namáhané svaly. Ptáci si prozpěvovali, chomáčky mlh se líně potulovaly v lesních zákoutích, bažanti se honili po lukách a já bez námahy přejel těch dvacet pět kilometrů za pouhou hodinku.
Po druhé hodině jsem opřel kolo o statný dub a šel se informovat  ke startovní nafukovací bráně s emblémem města. Měl jsem štěstí  a radost zároveň, protože ač jsem řádně neodstartoval a nebyl zaregistrován, tak moje úsilí, ale spíše zvědavost  odměnila řádným účastnickým diplomem s pořadovým číslem  435 a klobásovou stravenkou.
Šťavnatá, ale studená klobáska dodala energii vypocenou  intenzivním  šlapáním a káva ze stánku dobrovolných hasičů  chutnala skvěle. Celá akce byla moderována a doplněna písničkami. Žížniví a upocení kolaři pili jedno pivo za druhým a neposedné děti se bavili soutěžemi a atrakcemi, které pořadatelé připravili.
Loučení se zúčastnilo přes 450 aktivních cykloturistů v různých věkových skupinách. Moje věková kategorie byla ta předposlední od 60 do 70 let věku, ale upřímně řečeno moc nás zastoupeno nebylo. Část příjemného odpoledne jsem  pak  proklábosil s vnoučaty a jejich rodiči.
Obloha se  zatáhla olověnými mraky  a nám nezbývalo nic jiného, než se rychle rozloučit a já uhánět směrem na Chlum před případným deštěm.
Když jsem uklízel kolo do garáže a poděkoval Bohu za bezproblémový dojezd , tak se nečekaně z podvečerní temné oblohy  spustily provazce deště.
Měl jsem kliku, že mne to nepotkalo v sedle !
Cykloturistika pro letošní rok skončila  a pokud bude slušné počasí, tak krátké dojížďky nebudou na závadu.
Měřič ujetých kilometrů za tento rok se zastavil na čísle 2 545 km  - nechci se chlubit, ale v duchu jsem se pochválil : „ Je to dobrý a příští rok se uvidí „.
Mne jako autorovi zbývá ještě zaplnit poslední strany této obsáhlé knihy Toulek 2012 a ty jsou vyhrazeny  pro předvánoční čas a trhy v Salcburku a  účasti na pekelném karnevalu inferna v rakouském Schladmingu koncem listopadu se svojí vnučkou Adélkou.

Svatováclavské prošlápaní ( 28 – 30. 9. 2012 )

Bylo konec září a letošní neobvyklé babí léto se značnými výkyvy denních a nočních teplot nebyly příjemné.
Po návratu z Alp jsem do svých zamilovaných pedálů nešlápl a tak jsem se těšil na tři dny volna, které byly spojeny s oslavou sv. Václava  a české státnosti. Osm set let také uplynulo od  podepsání a stvrzení dědičných práv pro nositele královského titulu v Čechách  - Zlaté buly Sicilské z roku 1212.
Po horské turistice jsem se nemohl dočkat podzimní projížďky kolem barevností hýřících břehů a poklidností vodních ploch ukrytých v hlubinách pohraničních hor. Šumění spadaného listí pod koly, kalichy pozdních kvítků v usychajícím kapradí kořeněná vůně hub s oblohou protkanou plujícími mráčky roztodivných tvarů to všechno jsem vnímal a byl jsem za to Bohu a přírodě vděčný.
Potkával jsem mnoho nadšených kolistů, ale raději jsem zvolil trasy odkloněné od běžných cyklotras a liboval si v tišinách lesů, vod a strání  České kanady, Vitorazska a zapadlých koutů Třeboňska.
Hlava čistá, duše spokojená a svaly pracovaly jak nejpřesnější hodinový strojek, jen ty občasné bolesti v zádech po nešťastném pádu ze školních schodů začátkem září.
Myšlenky křižovaly myšlenky a před očima se míhala probarvená a slunkem prozářená scéna podzimu. Občasné zabrzdění a vyfocení nevšedního pohledu patřilo k mým navyklým rituálkům při takovýchto osamocených cyklotoulačkách.
Moje rozpracovaná fotokniha má ještě několik prázdných listů a tak jsem dumal jak ji doplnit a obohatit  o další  zdroj  budoucích vzpomínek i když závěr knihy je jasný. Na posledních stránkách tam budou řádit pekelníci, démoni a lítat čarodějnice a to opět ve Schladmingu v Rakousku, kam se vypravuji se svojí vnučkou Adélkou , kde jak doufám prožijeme hororovou noc se vším všudy .
Dvojnásobné oslavy těchto zářijových úplňkových dnů mne inspirovaly k možnosti skloubit historii těchto výročí se současností našich dnů a tím čtenáře vyburcovat k zamyšlení nad neutěšeností a úpadku v Čechách.
Svatý Václav patron České země by se musel hodně zastydět nad současným stavem národa svého. U moci političtí upírové s cynickým výrazem ve tvářích. Oděni v ostudný a páchnoucí hábit, utkaný z  krupce, lhaní, podvodů, řitního alpinismu a sofistické mysteriózní manipulace s nezajímavým stádem poslušných občánků. Moc jim vymazala nervové buňky a lidství a nahradila je tučnými prebendami na úkor skomírajícího národa.
A co svět, ten se jenom směje: „ To jsou ty švejkové z Česka „
Však pan Hašek a jeho Švejk je již slabým odvarem některých person současného dění v zemi zaplevelené vším možným neřádstvem. Dávno je tomu co Bohemia oplývala strdím, medem a všeobecným blahobytem za požehnané vlády českých králů a Otce vlasti Karla IV.
Čeští panovníci usilovali o uznání a věhlasu lidu žijící pod korunou sv.Václava i když se to neobešlo bez obětí a měli vždy na paměti růst věhlasu a úcty  české koruny.
Proto je mi osobně smutno a teskno na těle i duši, když si jedu v klenbě lesních stromů , slyším  radostné plácnutí kapříka o vodní hladinu, rozčilené a hašteřivé kdákání kachniček , kukání kukačky a rychlé počítaní, kolik let života mi ještě zbývá.
Staří Mayové rok 2012 považují za konečný pro svět, ale mám dojem, že se spletli v jeho pojetí a upřesnění. Ten konec nastává v nemocném arytmii a ischemii napadeného srdci Evropy nesoucí pošpiněný a umolousaný název Česká republika. Dříve hrdé království České a Markrabství Moravské.
Proto mám jedno přání a sen zároveň :
„ Otevři se bráno Blaníku a vyjeďte rytíři ( vzbuď se národe od řečí k činům ) v záři slunce s korouhví a svatým Václavem v čele a ničte a žeňte ty nenažrané politiky a jejich nohsledy pryč za hranice zemské a nastolte spravedlivý řád  s prastarou lidovou moudrostí – bez poctivé práce nejsou dobré koláče „.( autor 2012 )